Barbora Čermáková: Krize a příležitosti pro vzdělávací systém

Distanční výuka, která je v mnoha ohledech velmi odlišná od té prezenční, poukázala na mnoho nedostatků českého vzdělávacího systému. Jedním z nich jsou přehlcené školní vzdělávací programy. Kurikulum obsahuje v mnoha případech tak velké množství učiva, že jej není možné bez přítomnosti učitele probrat. Tento problém ale přesahuje distanční výuku. Už před uzavřením škol si děti často podle ŠVP musely osvojit mnoho informací bez dostatečného důrazu na samotné porozumění probírané látce. Právě distanční výuka tuto skutečnost podtrhla a ukázala, že to jde i jinak. Na mnoha školách dochází k redukci kurikula a prioritizaci učiva. Uzavření škol tak přináší nejen ideální okolnosti pro změnu, ale také čerstvé ukázky dobré praxe.

S tím souvisí také samotná výuka a její možné nedostatky, které díky uzavření škol vypluly na povrch. Z pozice učitele začalo být mnohem náročnější děti zaujmout a motivovat k učení. Dobrovolná povaha distanční výuky dovedla nejednoho učitele do bodu, kdy musel přehodnotit své pedagogické metody, strategie a nástroje, které k výuce využívá i jakým způsobem výuku organizuje a jak na ni sám nahlíží.

Skvělým příkladem je nutnost vnímat a reagovat na prostředí, ze kterého dítě do výuky přichází. Právě v distanční výuce je rodinné pozadí bezprostředně přítomné a učitel na něj musí brát ohledy. To pomáhá učiteli upravit výuku takovým způsobem, aby bylo učení pro dané dítě možné, komfortní a funkční. Zároveň to také prohlubuje vztah mezi dítětem a učitelem, což obecně vede k lepšímu klimatu ve třídách a lepším výsledkům. Individualizace výuky, která vychází z výše uvedeného, se pak může odrazit i na hodnocení a nástrojích zpětné vazby.

Je to mimo jiné příležitost pro přivítání formativního hodnocení do škol. Klasické známkování bez přítomnosti učitele, který by byl schopen dítěti poskytnout konstruktivní zpětnou vazbu, nemá téměř žádnou vypovídající hodnotu. Formativní hodnocení proti tomu může dětem pomoci pochopit kde se na své cestě učení nachází, a také kam a jak se mohou posunout. Na některých školách se během distanční výuky uchytilo a ukázalo své kvality. Je to skvělá příležitost si ho v systému udržet i po znovuotevření.

Neodmyslitelnou příležitostí je také digitalizace školství, která vyplývá z většinové online povahy distančního vzdělávání. Mnoho učitelů mělo před uzavřením s digitálními technologiemi jen malé zkušenosti. Dnes zvládají nejen samostatně komunikovat online, ale často také vkládat obsah nebo vést online hodiny. Učitelé, kteří byli v používání digitálních technologií zběhlí už před érou online výuky, se často začali pohybovat v online komunitách pro učitele a čerpat inspiraci.

Systém se do jisté míry digitalizoval a s tím polevila také všudypřítomná povinnost “papírování”. Vzhledem k tomu, že digitální technologie jsou neodmyslitelnou součástí přítomnosti i budoucnosti, je jejich aktivní zapojení do vzdělávání stále naléhavější nutností. Právě distanční výuka a její dopady mohou být otevřenými dveřmi pro inovace směrem k digitalizaci výuky i celého systému.

Již zmíněné online učitelské komunity se od uzavření škol výrazně rozrostly o učitele, kteří se otevřeli novým možnostem a projevili zájem o to výuku realizovat jinak a lépe. Nejen pro ně vzniklo v českém prostoru velké množství startupů, neziskových projektů a dalších iniciativ. To je ohromnou příležitostí pro učitelské povolání. Dobrovolné dlouhodobé sebevzdělávání učitelů nemá v českém prostředí silnou tradici. Noví učitelé jdou většinou po stopách svých služebně starších kolegů, to je ale při distanční výuce mnohdy slepá ulička. Koloběh opakujících se modelů učení se tak možná pozastavil, někteří učitelé se této příležitosti chopí a vyskočí z něj. 

Často citovaná skutečnost, že čeští žáci jsou ve školách nejméně spokojení v rámci zemí OECD, by mohla díky distanční výuce také vzít za své. Výše zmíněné inovace mohou žáky motivovat nejen k tomu, aby se učili, ale také aby se na výuce podíleli.

Online výuka ukázala, že IT kompetence žáků často předčily kompetence učitelů. To otevírá dveře možné spolupráci učitelů a žáků na realizaci výuky, možná i její přípravy. Je to šance pro výměnu rolí mezi žákem a učitelem, která může vést k vyrovnání obou pozic, lepšímu vzájemnému porozumění a tím pádem také kvalitnější spolupráci a zlepšení vztahů. Učitelé mají možnost vidět žáky v jiném světle a učit se od nich. Stejně tak žáci mohou lépe porozumět tomu, že učitelé nejsou vševědoucí a že i oni sami mohou k výuce významně přispět. 

S uzavřením škol a částečným domácím vzděláváním neodmyslitelně souvisí také fakt, že rodiče dostali možnost do výuky lépe nahlédnout a pochopit co a jak se jejich děti učí. A také co všechno musí učitelé zvládat. Na sociálních sítích se hojně objevovaly zprávy od rodičů, kteří vyjadřovali učitelům respekt. Průzkumy veřejného mínění také ukazují, že rodiče měli po dvou měsících distanční výuky pozitivnější náhled na stav českého školství. To možná také poukazuje na fakt, že mezi rodinami a školou před uzavřením často nefungovala kvalitní komunikace.

I to je s příchodem distanční výuky nová norma a příležitost zároveň. Vzájemná komunikace byla při distanční výuce klíčová a prohloubila vztah mezi rodinami a školou. Také školy lépe poznaly, z jakého zázemí jejich žáci do výuky každý den vstupují a jaký to má vliv na jejich učení. Rodiče dostali naproti tomu možnost škole podávat potřebnou zpětnou vazbu a společně pracovat na zkvalitnění výuky.

Obecně je to šance k budování komunity kolem školy a budoucí spolupráce mezi rodinami a školou. Podle mnoha výzkumů takový přístup vede ke zlepšení nejen výsledků žáků, ale také duševní pohody a dalších výstupů vzdělávání.

Závěrem je nutno dodat, že všechny zmíněné příležitosti, které krize přináší, převyšuje jedna. Příležitost uvědomit si, že český vzdělávací systém je skutečně možné měnit. Uzavření škol a následné měsíce distančního vzdělávání neproběhly bez problémů. I přesto byl ale systém schopen na nutné inovace reagovat a přizpůsobit se jim.

Koronavirová krize taktéž nepochybně ukázala, že mechanismy pro komunikaci klíčových informací a systémy podpory musí být plně funkční. Velké změny jinak vedou ke zvýšení nerovností a všeobecné nespokojenosti. Je to tedy také příležitost pro odpovědné instituce. Změna je možná, pokud se učitelé, školy, žáci i jejich rodiny budou moci na lokální i státní autority spolehnout.