Barbora Čermáková: Komunikace mezi rodinou a školou během uzavření škol

Kam se hrabou třídní schůzky

Další ze série doprovodných článků k logickému modelu dopadů uzavření škol se věnuje komunikaci mezi rodinami a školou. Komunikace, respektive oboustranná interakce, je důležitá pro prohlubování vztahu mezi rodinami a školami. Školy mohou od rodičů získávat potřebnou zpětnou vazbu a zdokonalovat svou praxi distanční výuky. Naproti tomu rodiče získávají díky kvalitní komunikaci se školou lepší přehled o tom, co a jak se jejich děti učí. Škola navíc pro rodiče představuje oporu a pomáhá jim získat sebejistotu potřebnou pro distanční výuku, díky tomu mohou své děti lépe podpořit. V českém prostředí se toto sbližování zdá mít velmi pozitivní charakter. Kalibro uvádí, že 74 % rodičů má nyní alespoň do jisté míry lepší představu o tom, co a jak se jejich dítě učí. S komunikací je navíc spokojeno 93 % učitelů. PAQ Research uvádí, že výrazně spokojenější jsou rodiče dětí, se kterými učitelé alespoň jednou do týdne telefonují/chatují, aby jim vysvětlili učivo. Nová podoba komunikace má také pozitivní vliv na to, jak rodiče vnímají samotné školství. Podle PAQ Research si 86 % rodičů (napříč dětmi ze všech ročníků) myslí, že úroveň českého základního školství je dobrá nebo relativně dobrá oproti 73 % z minulého roku.

„Důvodů, proč se rodičům zlepšil názor na české školství, může být několik. Jednou z možností je, že si rodiče sami vyzkoušeli výuku svých vlastních děti a změnil se jim názor na náročnost učitelského povolání. Druhou možností je, že rodiče mají při výuce na dálku daleko bližší a intenzivnější kontakt s výukou a učiteli, takže lépe poznali, co a jak se jejich děti učí.”

Napříč školami se komunikace liší ve způsobech i frekvenci, ale obecně od uzavření škol nabrala na intenzitě. Zpočátku jsou hlavním předmětem komunikace ze strany školy nová opatření a jejich pojetí. Na jednotlivých školách se mohou tato opatření zásadně lišit, a proto je nestačí komunikovat na vyšší úrovni systému. Krizová situace je do jisté míry nepředvídatelná, takže je nutné tyto informace průběžně aktualizovat. Nejobjemnější složkou komunikace je ovšem samotné vzdělávání dětí. PAQ Research uvádí, že škola se žákem komunikuje libovolným způsobem v 78 % případů několikrát týdně a v 94 % alespoň jednou týdně.

Škola může komunikaci usnadnit nebo naopak ztížit v mnoha ohledech. Jedním z nich je jednotný přístup školy ke komunikaci. Pokud škola zvolí jednotnou platformu a pedagogický sbor spolupracuje na rozvržení výuky, výrazně se tím usnadní celá situace pro obě strany (včetně  žáků). Podle šetření ČŠI dokázala polovina škol přesunout výuku na jedinou platformu.

Mezitím na druhé straně sluchátka

Obecně platí, že s každou “výchozí” nerovností se uzavření škol intenzivněji podepisuje na prohloubení nerovností ve vzdělávání. Mezi výchozí nerovnosti v rodinách se řadí například nedostatečné zázemí. Rodiny nemusí mít kvalitní internetové připojení, nedisponují potřebnými programy nebo schopnostmi je ovládat (o to zásadnější je pak již zmíněný nejednotný přístup školy). Nemají k dispozici počítač, nebo mají jen jeden v domácnosti – buď pro více dětí, nebo pro dítě a rodiče s home office. Část žáků, kteří nejsou distančně vůbec zastižitelní, během uzavření škol ztrácí kontakt se školou a často i s aktivním učením. Podle PAQ Research má 73 % dětí k dispozici vlastní nebo sdílený počítač/tablet, zatímco 6 % pracuje s telefonem a 21 % nepracuje s žádným elektronickým zařízením (autoři uvádí, že část “offline” žáků jsou prvostupňové děti, které tak činí dobrovolně). Bez vhodného zařízení nebo internetu jsou 3 % žáků a 4-5 % se k počítači nedostanou vůbec nebo velmi málo kvůli využití v rodině. Procento může být podle autorů ještě vyšší, protože právě tyto rodiny se těžko dostanou do sběru dat.

Prostředí v domácnosti také nemusí být vhodné pro soustředění. Za to se může zasloužit hluk, mladší sourozenci vyžadující pozornost, fyzický nedostatek prostoru atd. Další přitěžující okolností je nedostatečná kapacita rodičů zvládat s dětmi učení. Někteří se necítí být adekvátně vzdělaní nebo informovaní o tématech, která mají s dětmi probírat. Nemají u dětí dostatečnou autoritu a nedokáží je motivovat. Neovládají pedagogické dovednosti, nebo “jazyk školy” (nedokáží dítěti pomoct s výkladem zadání, vhodnou komunikací se školou atd.). Čím více těchto vstupních nerovností měla rodina dítěte na počátku uzavření škol, tím náročnější pro něj bude vrátit se do školní rutiny a dohnat spolužáky, kteří tyto nevýhody neměli.